Miloš Zeman se postaral zase o nějakou tu senzaci. A zase negativní. A zase propadl dnem. Takže vlastně nic nového, chtělo by se říci někomu, kdo má tu smůlu, že politiku sleduje pozorněji než skrze Televizní noviny, které obecně preferují spíše medvídky s ustřelenou hlavou. Troufám si však říci, že Miloš Zeman toto chtěl, byť zřejmě nečekal, že se odpor zvedne s takovou (byť zatím bezzubou) silou. Potřeboval totiž strhnout téma na svůj nejnovější poklesek tak, aby se nikdo už moc nevrtal v těch předchozích. To se mu také podařilo. Jeho slov se všimla i zahraniční média (mj. francouzský Courrier international či britský The Daily Telegraph). Použití sprostých slov tohoto kalibru je v politice sice nízkým a u prezidenta nečekaným, ale přesto mocným prostředkem, jak na sebe upoutat mediální pozornost a nechat společnost řešit míru vhodnosti. Všichni politici se vyjadřují, všichni kritizují, ale ve finále stejně nikdo neudělá nic. Co chtěl ale Miloš Zeman zakrýt? Proč opět prorazil dno a nadával chatrnou angličtinou v přímém přenosu?
Odpovědí je Čína, PPF a J&T a 28. října. Nebo také nic z toho.
Miloš Zeman si zřejmě uvědomuje, že jeho představení v Číně, stejně jako jeho načasování, bylo nikoli nevhodné, ale naprosto zbabrané. Fakt, že většinu zásadního státního svátku, kdy se slaví vznik demokratického československého státu, stráví v komunistické Číně, se prominout prostě nedá. První československá republika, přes všechny své vady, byla demokratická a svobodná, a když se po druhé světové válce nabízela možnost obnovit demokratický řád, tak komunisté (s vydatnou Benešovou pomocí) provedli převrat. K moci se dostal Klement Gottwald, kterému se za první republiky smáli, že se jezdí učit do Moskvy, jak demokratům zakroutit krkem. A jak se naučil, tak činil. 50. léta byla přehlídkou justičních vražd, kolektivizací, likvidace celé třídy sedláků, konfiskací – to vše řízeno komunisty. Trvalo 40 let, než se jich Češi a Slováci dokázali zbavit.
A dnes? 25 let poté? Miloš Zeman tráví český státní svátek s komunisty v Číně a učí se od nich, jak stabilizovat společnost. O lidských právech, Hong-kongu a Čínské republice (Taiwanu) s nimi deklarativně odmítne mluvit. Přitom v posledních dvou jmenovaných oblastech se o demokracii bojuje (Hong-kong) nebo už tam je a existuje jen díky ochraně Západu (Taiwan). A třešničkou na dortu ostudy je, že si cestu zpět nechal zaplatit od J&T a PPF, jejichž zájmy v Číně reprezentoval. A proč? Dle jeho slov, aby se mohl prospat. Hlavně, že se stihl vrátit na vyznamenání, kde se nejdříve pochválil za velký diplomatický úspěch a následně ocenil kromě svých podporovatelů z kampaně také in memoriam Natalji Gorbaněvskou. Disidentku, která se nás v roce 1968 otevřeně zastala na Rudém náměstí proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Také za to pykala, když byla komunisty poslána do blázince jako schizofrenička. Komunisty! Představiteli velice podobné ideologie jako lidé, se kterými Miloš Zeman popíjel jen pár hodin před tím, než jí vyznamenal. Netřeba dodávat, že ostatní členové skupiny 8 statečných z Rudého náměstí Zemanovu pozvánku odmítli.
Toto nelze omlouvat Zemanovou pokleslostí, jako když se opije na ruské ambasádě a pak málem pozvrací korunovační klenoty, označí ústavní zvyklosti za idiotské, postaví novináře na roveň organizovanému zločinu a krajní pravici nebo si ze státního svátku dělá osobní slavnost. Řadí se to naopak na první místo mezi jeho nejhorší činy a to do společnosti Rusnokovy vlády či ostudných výroků na summitu NATO ve Walesu.
Hraničí to se skutkovou podstatou velezrady. Pokud se prezident demokratické republiky, který dává ostentativně najevo, že ho její pravidla příliš nezajímají, učí stabilizovat společnost v zemi, která tak činí naprosto nedemokraticky, tak v čem se toto liší od Gottwalda jezdícího do Moskvy? Jemu se tehdy také smáli a jak to dopadlo víme všichni – krkem jim opravdu zakroutil. Toto se Miloš Zeman možná snaží zakrýt, protože kdyby do toho někdo začal rýt a udělal z toho společenské téma, mohl by se hradní pán vracet na Vysočinu s pěknou ostudou. A bez renty. A s puncem velezrádce.
Je však docela dobře možné, že nic nezakrývá a je jen hulvát, který když se napije tak mluví jako čtvrtá cenová. A třeba tím v Číně nemyslel nic a jen si chtěl u Číňanů šplhnout. Takže je buď pokrytec gigantických rozměrů nebo velezrádce. Ať je to tak či onak, udělal nám opět neskutečnou ostudu – v politickém i lidském rozměru.